Kukuřice.

Dneska jsme si po obědě zase zvesela zazpívali naší námořnickou hymnu, spousta dětí ji už umí zpaměti. venku brečely mraky, tak jsme si rozjasnili den, jak jinak, než tvořením. K podzimu patří kukuřice. Děti z té pravé nejprve loupaly zrnka, aby věděly, jak opravdu v klásku vyrostou a pak je lepily na kukuřici ze žlutého papíru. pak už se jen přicvaklo  šustí a bylo hotovo. Venku vykouklo sluníčko a tak jsme rychle běželi ven, zaběhat si poskákat, zakopat, aby ta energie, která v dětech proudila, byla náležitě využitá. Když nás nový déšť zahnal zpět, skládali jsme korálky, pletli náramky, a řádili na opičí dráze z molitánků.