Koulovačka

Všichni víme, jak málo stačí k naprostému dětskému štěstí. Pouhých deset centimetrů sněhu na našem hřišti, který pomalu začíná tát, se dnes proměnil ve velkou arénu, bitevní pole ve kterém se všichni váleli, kouleli, kam se shazovali, vymetali sebou plochu, shnovali sníh, vyráběli spostu koulí, které více méně končili na bundách nebo za krkem kamarádů. Bez ohledu na velkou radost a nadšení jsme tyto radovánky asi po pětatřiceti minutách museli ukončit, jednak proto, že ze všech teklo, převážně sníh ale i rýma, a pak i pro to, že někteří jednci začali v návalu nadšení mít nápady jako obalit se jako řízek ve sněhu a v písku. Radost ale nekončila, všichni se rádi odebrali do tepla a pustili se do svých oblíbených činností. Velcí hráli stolní fotálek, jiní dali přednost malování, povídání, hraní v domečkách a stavění z lega.